Letošní Vánoční zpívání u stromečku bylo obohaceno rozjímání o adventu. Zavzpomínali jsme jak tuto adventní dobu prožívali naši předkové ve společnosti známých světců..

Když nastaly dlouhé zimní večery hospodyně snesly z půdy Kolovraty a pytle s peřím a začaly přástky a dračky.

Navštívil nás také svatý Ondřej který byl původní povolání rybář. Byl se svým bratrem Petrem prvním učedníkem Ježíše Krista.

Nesmělý chybět ani Barborky, které v předvečer svátku svaté Barbory, chodily po vsi mezi chalupami, ve stavení nemluvily, jen mumlaly „mulise, mulise“ /což znamenalo „modli se“/. Děti se pomodlily, za odměnu jim barborky nadělily něco z košičku a šly zase o dům dál.

Dva dny po svátku svaté Barbory následuje svátek sv. Mikuláše Po smrti svých rodičů zdědil značné jmění. Protože se chtěl stát knězem, rozdal své jmění chudým a potřebným. Legenda také praví, že Mikuláš zachránil dcery zchudlého otce, který je chtěl prodat do otroctví, aby získal peníze na splacení svých dluhů. Když se o tom Mikuláš dozvěděl, položil v noci na okno váčky s penězi, aby nemusely dívky být prodány. Od toho je odvozena tradice Mikulášských nadílek.

A jako poslední ze světců nás navštívila Svatá Lucie, která patří mezi první křesťanské mučednice. V předvečer svátku svaté Lucie chodily dříve na našem venkově mezi chalupami bíle oděné postavy, na obličeji měly masku s klapajícím zobákem. Vstupovaly mlčky do stavení a ve světnici kontrolovaly, jestli se tam nepřede len nebo nedere peří, protože na den sv. Lucie platil přísný zákaz předení lnu a draní peří. Když některou hospodyni při této práci přistihly, peří rozfoukaly a kužel i s přízí odnesly.

Posledním dnem adventu je Štědrý den.

Na Štědrý večer, když vyšla první hvězda, vycházel ze svého příbytku obecní pastýř někde zvaný slouha, který nesměl chybět ni u nás v Dražíči.